Při poskytování nápojů je třeba rozlišovat dva pojmy, které se mnohdy pletou.
- Možnost dodržování pitného režimu a doplňování tekutin. Zaměstnavatel má povinnost zajistit dostatek pitné vody na pracovišti, a to i z důvodů hygienických nebo např. při poskytování první pomoci. Pro tento účel postačí pitná voda, která je dodávána z vodovodní sítě – tzv. voda z kohoutku, která je zajišťována téměř na všech provozovnách a ve skladech. Pitná voda tedy slouží zejména k doplňování tekutin v průběhu pracovní doby. Tu zaměstnavatel může nahrazovat tzv. „balenou vodou v barelech“. Nejedná se však o ochranný nápoj tak, jak uvádíme níže.
2. Povinnost zaměstnavatele poskytovat tzv. ochranný nápoj.
Ochranný nápoj je takový nápoj, který je zaměstnavatel povinen zajistit svým zaměstnancům v případě, že jsou vystaveni nevyhovujícím mikroklimatickým podmínkám, a to v rozsahu a za podmínek, které určuje prováděcí právní předpis. Bližší podmínky poskytování ochranných nápojů pak specifikuje § 8 NV 361/2007 Sb., kterým se stanoví bližší podmínky ochrany zdraví při práci.
Obecně lze stanovit, že nárok na ochranné nápoje mají ti, u nichž dojde ke ztrátě tekutin větší než 1,25 l za osmihodinovou směnu, která se určí výpočtem podle tříd práce v tomto nařízení.
Podle tohoto právního předpisu se jedná o práce vstoje s trvalým zapojením obou rukou, paží a nohou spojenou s přenášením břemen do 10 kg, do které se řadí i pracovníci v obchodě, např. prodavači. V této kategorii vzniká nárok na 1l minerální vody s obsahem minerálů 500-1500mg/ litr. Lze použít i balenou minerální vodu splňující požadavky na ochranný nápoj, který musí být zdravotně nezávadný a nesmí obsahovat více jak 6,5 % cukru z hmotnosti nápoje.
Ochranný nápoj se poskytuje zaměstnancům, kteří jsou zařazeni do stanovených tříd práce, které vyžadují určitý energetický výdej a ztrátu tekutin při určité teplotě na pracovišti. Ta se zjišťuje zvláštním kulovým teploměrem rtuťovým nebo jiným v době od 10 do 17 hodin.
A dále v profesích „zpracování masa a pekař“, kteří mají nárok na cca 1,5 l této minerální vody. To je však podmíněno minimální teplotou na pracovišti 26°C. Nikoliv teplotou venkovní, protože je na řadě prodejen již nainstalovaná klimatizace. Samotný výpočet a měření teplot jsou poměrně složité. V mnoha případech se můžeme dozvědět, že nárok na ochranný nápoj vůbec nevzniká.
Pokud měření a složitý výpočet zaměstnavatel neprovádí, odborovým organizacím doporučujeme, aby tuto problematiku „ochranných nápojů“ řešili v kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpise, např. 1,5 l minerální vody nad 26 C° za osmihodinovou směnu. Jednalo by se totiž o daňově uznatelný náklad podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 5) zákona č. 586/1992 Sb., Zákona o daních z příjmů.
Mgr. Pavel Pospíšil
SIBP UZO
