Dlouholetá šéfka odborové organizace Unie zaměstnanců obchodu, logistiky a služeb řešila za nejtvrdší koronavirové uzavírky roušky pro prodavačky a otevírací dobu v obchodech. Nyní se Renáta Burianová snaží vyjednat, aby řetězce, které to ještě neudělaly, přidaly alespoň pár procent na mzdách.
Co jste museli v obchodech v uplynulém období nejvíce řešit?
Ještě než byl vyhlášen nouzový stav, začalo šílenství zákazníků, kteří se vyrazili předzásobovat. Znamenalo to velký tlak na zaměstnance, tak jsme řešili, zda je dodržován zákoník práce.
A co se dělo, když vláda vyhlásila nouzový stav?
Přišly na řadu ochranné prostředky. Mluvilo se o zdravotnících, což chápu, na lidi v obchodech se poněkud zapomínalo. Takže já jsem dvě hodiny po vyhlášení nouzového stavu kontaktovala pana premiéra SMS zprávou, protože zaměstnanci šli do obchodů s holýma rukama a obličejem. Teď s odstupem času to tak nevypadá, ale bylo to veliké téma. Ještě čtrnáct dní poté neměli na některých regionálních prodejnách ochranné prostředky. Nebylo to nečinností zaměstnavatelů, všichni se k tomu postavili čelem. Ale ochranné prostředky nikde nebyly.
Reagoval premiér na vaše esemesky?
Reagoval, což mne překvapilo, vzhledem k tomu, že jsem byla jedna z milionu. A když jsme opakovaně apelovali, že ochranné prostředky nejsou, přestože on v médiích zároveň říkal, že jsou, tak mi volal a říkal „Tak řekněte, kde teda nejsou!“. Ze zhruba deseti SMS zpráv na šest reagoval, což je dobré na to, že byla vláda pod obrovským tlakem.
Co se hlídalo při kontrolách dodržování zákoníku práce?
Přestávky v práci. Obecně je stále nedostatek zaměstnanců, byli přetížení, fyzicky i psychicky, ne všichni zákazníci respektovali nařízení, kdy má do obchodu kdo chodit. Ze začátku byli zákazníci nervózní, arogantní, vznikaly vyhrocené situace. Pak se to trošku zklidnilo, a když začala rozvolnění, stěžovali si zase zaměstnanci, že lidé nenosí roušky, porušují dvoumetrové rozestupy, přistupují k tomu lehčeji. I kvůli té přetíženosti jsme chtěli, ať obchody zůstanou na svátky zavřené.
Myslíte o Velikonocích?
Velikonoční pondělí je jeden ze svátků, kdy jsou prodejny uzavřeny, ale v nouzovém stavu to neplatí. Já jsem to samozřejmě věděla, a tiše jsem mlčela, ale paradoxně s tím přišel mluvčí obchodní inspekce a rozvířil debatu. A my strávili čas tím, že jsme apelovali na řetězce, aby nechaly zavřeno. Nakonec to dopadlo dobře a zvítězil zdravý rozum. Stejná debata začala znova kolem 8. května a také se nám podařilo řetězce přesvědčit, aby nechaly zavřeno.
Mzdová vyjednávání v obchodních řetězcích už byla před vpádem koronaviru většinou uzavřena, kolektivní smlouvy podepsané. Jak to ale dopadlo tam, kde zatím dohody uzavřené nebyly?
Tam, kde byla kolektivní smlouva uzavřena dopředu, je situace dobrá. Jsme domluveni na tento rok, znovu začneme opět jednat koncem srpna, září. I když bude otázka, co se nám v této situaci podaří dojednat.
Pak tu ovšem máme kolektivní smlouvy, které byly rozjednané…
U nich společnosti většinou souhlasí s dodatkem ke kolektivní smlouvě, aby pracovníci nebyli ve vakuu, když smlouva skončila. Zakalkulují do něj i nějaké navýšení benefitů, jako jsou stravenky či penzijní připojištění. Ale nechtějí navyšovat mzdy. Ani nechtějí jít na kompromis, když my jsme žádali například pět procent růstu a zaměstnavatel byl pro dvě procenta. Teď za pandemie navrhují tyto obchody ošetřit situaci dodatkem ke kolektivní smlouvě, ale úplně vypadlo navýšení mezd.
Které obchodní řetězce to jsou?
Teď je nemohu jmenovat, vyjednávání ještě běží. Obchodní řetězce na tom ale obecně nejsou tak špatně, aby nemohly lidem přidat aspoň tolik, aby to kopírovalo inflaci a nedošlo k poklesu reálné mzdy. Inflace se čeká kolem tří procent, na konci roku bude zřejmě méně, ke dvěma procentům.
|
Nechtějí přistoupit ani na ta dvě procenta růstu mezd? Nechtějí, a s tím mám velký problém. Pracovníci v obchodech odvedli obrovský kus práce, tržby byly podle zaměstnanců větší než na Vánoce, pak se to sice zase stabilizovalo, ale k výraznému propadu nedošlo. Jsem si vědoma, že musí dojít ke kompromisu, nemůžeme chtít nereálná čísla. Ale nemůže dojít k poklesu reálné mzdy. V obchodech stále nejsou mzdy nijak velké. Když některé obchodní řetězce nechtějí letos mzdy zvýšit, čím vám to odůvodňují? Co jsem četla ve sdělovacích prostředcích, mluvily o mimořádných nákladech na zaměstnance, mimořádných odměnách pro ně, nákladech na ochranné prostředky. To beru a nezpochybňuji. Ale nemyslím si, že by obchod byl tak dotčen třeba jako cestovní ruch, tam vidím velký problém. Prostor na minimální navýšení mezd je. Je to z mého pohledu trochu využívání nynější situace. Už před koronavirem jste odhadovali, že nárůst mezd v obchodech letos v průměru zpomalí na šest až sedm z loňských deseti procent. Teď čekáte, že to bude ještě méně? Šesti- až sedmiprocentního růstu mezd nedosáhneme v žádném případě. Pokud se v nově uzavřených kolektivních smlouvách podaří nějaký růst nad inflaci, budu to považovat za obrovský úspěch. Před lety bylo navýšení výdělků pro mě velké téma, protože v obchodě byly mzdy na úrovni té minimální. Za tři čtyři roky intenzivního tlaku se mzdy o hodně procent zvýšily, ale pořád to není dost, protože jsme začínali z nízké startovací úrovně. A jak to tedy vypadá nyní? Bez ohledu na koronavirus, se boj o růst mezd překlápí do toho, aby lidé našli uplatnění na trhu a udrželi jsme jejich zaměstnanost. Pandemie pomohla třeba tomu, že zákazníci, co by normálně samoobslužné pokladny nevyužili, tak k nim nyní jdou. Budou se chtít prodavači a prodavačky učit novým věcem? Musíme dělat vše pro to, aby byli schopní a ochotní se učit. I když nějaké procento personálu – ti, kteří se budou novým věcem bránit – odejde. Ale obchod se v následujícím období vlivem koronaviru, ale nejen tím promění. Je to i záležitost vzdělávání. Neexistuje, že byste měla člověka, co by se vyučil v oboru a šel pracovat do obchodu, to je snad jeden v republice. Máme tu například střední odborné učiliště, které je členem našeho odborového svazu, ale zájem o něj není. Co se se strachem personálu z inovací dá dělat? Naše práce je měnit obavy a stereotypy. I krize nyní ukázala, jak je tato práce důležitá. Lidé v obchodě by neměli brát automatizaci a digitalizaci jako hrozbu, ale naučit se s tím pracovat. Já sama patřím ke generaci, co se jí do ničeho nového moc nechce, ale život mne donutil. Kdyby mi někdo před půl rokem řekl, že budu dělat videokonference, tak neuvěřím. Nevezme digitalizace lidem práci? Odhady odborníků se různí, někdo říká, že v obchodech dojde ke ztrátě pracovních míst. Já čekám jen minimální pokles, tedy pokud se budou lidé ochotni učit něco nového. Zákazník je náročnější než před třemi čtyřmi lety. Dříve byla důležitá nízká cena, dnes také, ale je podstatná pro menší procento zákazníků. Krásným příkladem je Lidl, který dříve lákal na to, že je levný, dnes na kvalitní a čerstvé potraviny a lidé tam chodí. To se promítne do celého obchodu, lidé vyžadují dobrou službu, chtějí poradit. Zaměstnanci se budou muset vyškolit spíše na poradenskou činnost, a to se týká potravin i nepotravinářského zboží.
|
